From ff42de772ac5d55708f17d1752d63bbf2dfd9347 Mon Sep 17 00:00:00 2001 From: SMichaela Date: Sun, 12 Mar 2017 22:16:28 +0100 Subject: [PATCH] =?UTF-8?q?p=C5=99id=C3=A1n=C3=AD=20souboru=20.md=20s=20po?= =?UTF-8?q?h=C3=A1dkou?= MIME-Version: 1.0 Content-Type: text/plain; charset=UTF-8 Content-Transfer-Encoding: 8bit --- Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md | 39 +++++++++++++++++++++++++ 1 file changed, 39 insertions(+) create mode 100644 Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md diff --git a/Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md b/Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md new file mode 100644 index 0000000..9a3160e --- /dev/null +++ b/Pohadka, Jak se ucil Honzik latinsky.md @@ -0,0 +1,39 @@ +###### Text díla, publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy. +###### Dostupné z WWW: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/55/narodni_bachorky_a_povesti_II.pdf + +#### Jak se učil Honzík latinsky +„Táto,” povídal Honzík jednoho dne, „já už nechci být tak sprostým člověkem, chci být pánem.“ +„O vůli je hej, já bych si také dal říci, kdyby mě někdo velkým pánem udělal; ale víš - li pak, Honzíku, že musí pán umět latinsky?“ +„I což je o latinu, já půjdu do světa a naučím se latinsky dost brzy.“ +„Myslíš - li, že je to tak lehká věc, tedy jdi a zkoušej.“ +Honza si nabral do kapes hnětanek a šel do světa učit se latinsky. Nepředstavoval si svět tak příliš hrozný, protož s celou chutí kráčel přímo za nosem. Že nebyl jakživ dále než za humny, nemálo se podivil, když na první vršek vstoupil a před sebou kus krajiny viděl, kterou nemohl ani hned přehlídnout. +„Jemináčku,“ zvolal a spráskl ruce, „to je veliký svět, kdypak ho přejdu!“ +Šel tedy dál do toho velkého světa, a kdykoliv nějakého pána potkal, dával pozor, co mluví, neboť myslil, že je to latinsky. +Nejdříve viděl pána, který stál na záspi a někomu povídal: „Sud kulatý!“ Ty dvě slova Honzík zaslechl a hned si je desetkrát opakoval, aby je nezapomněl. Šel dál a viděl zase pána, který v okně ležel, pod okny stál chlapec, koukal na ptáka u louže a volal: „Rys tu pije!“ +– „Sud kulatý – rys tu pije,“ opakoval si Honzík, jda zase dále. +„Již umím pět latinských slov, a než se naděju, bude ze mne pán.“ +Sto kroků dále stál opět pán a ukazoval pacholkovi na káru řka: „Tu je kára.“ +„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára,“ předříkával si Honzík, a když to dobře uměl, poskočil radostí a pravil sám k sobě: „Já nevím, co ten táta měl, vždyť mi ta latina jde jako hračka a hnedle budu umět latinsky jako česky.“ +Ušel zase asi dvě stě kroků a cesta ho vedla okolo zahrady, kde právě zahradník ryl. Tu vejde pán do zahrady a zvolá zlostně: „Ten to ryje.“ +„Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje,“ říkal si Honzík a kráčel dále. +Najednou ale se zastaví, přemýšlí a povídá: „Nač bych se té latiny tolik učil, náš pan kantor neumí nic víc, a je přece pán. Kdybych si toho měl ještě více pamatovat, zapomněl bych jedno pro druhé a mohly by se mi myšlénky splést.“ +Po této moudré úvaze otočil se Honzík na špalíčku a utíkal domů, jak by ho štvali. +„I hleďme, Honzík se už vrátil,“ divil se tatík, když ho viděl do dveří vstupovat. +„No, jak umíš latinsky?“ +„Sud kulatý, rys tu pije,“ odpověděl vážným hlasem Honzík, který si umínil, že nebude jinak mluviti než latinsky. +„Co to žvástáš, tomu aby čert rozuměl,“ bručel tatík a nechal Honzu stát. +Mámě to ale nedalo, i zeptala se po chvíli: „Ale kdepak jsi, chlapče, skoro celý den chodil?“ +„Tu je kára, ten to ryje,“ zase na to Honza. +„Což se ti v hlavě popudilo, že tak odpovídáš?“ hněvala se máti, ale Honzík začal od začátku svou latinskou písničku, a ať se ptal kdo chtěl co chtěl, nic jiného neodpověděl než „sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje“. A že to velmi zčerstva říkal, nepochopil nikdo, co to vlastně znamená. +„Sedláku,” povídá za několik dní máma k svému muži, „tomu našemu chlapci se vzňala v hlavě fantas, blábolá a neví co, musela jsem se starého pastýře zeptat, co mu udělat. Již vím:“ +„Nu, a co?“ +„Radil mi, abychme mu z výšky a znenadání studené vody na hlavu vlili, že ho fantas hnedle přejde.“ +„To můžem hned zkusit, sedí venku pod stájí, všecek zamyšlen. Jdi, vezmi vědro studené vody, vylez na stáj a poklopem ji dolů na něho vlej. Uhlídáme hned, zdali to pomůže.“ +Máma vzala vědro vody, vylezla na stáj a v okamžení je na zamyšleného latiňáka vyklopila. Ten vyskočil, chytl se za hlavu a křičel, co hrdlo stačilo: „Mámo, táto, pomozte, má hlava!“ +Táta přišel, a jako by o ničem nevěděl, divil se: „Kýho šlaka, co se ti stalo?“ +„Seděl jsem a přeříkával latinsky, tu najednou jako by se nebe roztrhlo a mne zabít chtělo,“ bědoval Honza. +„Jáť jsem myslil, žes česky mluvit zapomněl, a vida, jde ti to dobře od huby,“ usmál se tatík. +„Ba, vždyť jsem v leknutí na latinu zapomněl.“ +„Pánbůh sám ti ji z hlavy spláchl, protože máš být starým poctivým Honzou, a ne panským bláznem. Pamatuj si to!“ +Po těch slovích se tatík obrátil, šel k mámě a povídal: „Už je uzdraven, a bohdá že mu fantas více nepřijde.“ +Tatík mluvil pravdu. Od té doby rozprávěl Honzík zřetelně a nechtěl se ani již více latinsky učit. \ No newline at end of file